Příkladem budiž stavební činnost. Současné zastupitelstvo už několik měsíců řeší bránu a plot u školy. Zatím bez výsledku, a to ačkoli jsme touto věcí strávili už mnoho času. Ve hře je pochopitelně nejenom cena, jak už jsme psali dříve. Jde také o způsob provedení, technický i estetický. Formulovat dobře zadání, zodpovědně vyhodnotit nabídky (z nichž každá je typicky počítaná trochu jinak) a posoudit kvality navrhovaných řešení je pro neodborníky pracné a těžké. Bere to nám, laickým zastupitelům, čas a sílu, které potřebujeme jinde. Pokud by existovala poradní skupina stavařů, architektů a představitelů podobných profesí, ochotných ujmout se v obecním zájmu přípravy podkladů, na základě kterých lze rozhodnout, vytrhlo by nám to trn z paty. Naše rozhodování by probíhalo rychleji a dostalo by úplně jinou kvalitu.
Žádné jiné sdružení kandidátů, pokud je mi známo, zřízení poradních skupin v programu nemělo. O to milejší překvapení pro nás bylo, když se k našemu záměru na jedné z prvních porad nového zastupitelstva přihlásili i ostatní zastupitelé. Idea se však od té doby naplňuje lopotně a zdlouhavě. V poslední době se prohlubují neshody o tom, jak by taková občanská práce pro obec mohla vypadat. Debata o důležitých věcech se rozmělňuje. Na první pohled by se mohlo zdát, že se dohadujeme především o název. Ve skutečnosti jde ale o důležitější věci. Pokusím se to vysvětlit.
Ujali jsme se ve věci dobrovolnických skupin iniciativy a začali řešit, jakou podobu a jméno by tyto skupiny měly mít. Nabízely se v zásadě tři možnosti: pracovní skupiny, výbory a komise. Praxe je všelijaká, používají se všechny tři názvy.
Zákon a nejrůznější metodická doporučení znají vlastně jen výbory a komise. Věcný rozdíl mezi nimi prakticky neexistuje. Zhruba platí, že zatímco komise zřizuje rada obce (příp. starosta), výbory jsou zřizované zastupitelstvem. Krom toho lze najít několik málo dalších, spíše formálních a nepodstatných rozdílů. Jak výbory, tak komise nejsou samostatnými tělesy. Nevystupují za obec směrem ven; jsou to útvary odpovědné tomu, kdo je zřizuje: zastupitelům. Výbory plní různé funkce a jsou různých typů. Každé zastupitelstvo musí mít výbor kontrolní a výbor finanční. Jejich úloha a podoba je upřesněna zákonem. Vedle těchto dvou výborů však zastupitelstvo může zřizovat i další výbory a pověřovat je specifickými úkoly. Tyto výbory mívají poradní nebo iniciační, příp. výkonnou funkci. To například znamená, že jim zastupitelstvo může zadat, aby zpracovaly nějaké odborné stanovisko nebo podklady, ale také, že mohou samy přicházet s vlastními návrhy a doporučeními. Samy nic nerozhodují a rozhodovat nemohou. Aby bylo zajištěno propojení mezi zastupiteli a jednotlivými výbory, předsedou takového poradního výboru má být člen zastupitelstva. Členem (a příp. místopředsedou) výboru může být kterýkoli ochotný občan (dokonce nemusí jít o trvale hlášeného obyvatele dané obce).
Podobnou úlohu jako výbory leckde plní tzv. pracovní skupiny. Jejich existence sice nemá oporu v zákoně, ale to neznamená, že nemají žádnou formu. Vymezení činnosti, způsoby práce a personální obsazení vypadá prakticky stejně jako u výborů nebo komisí. I pracovní skupiny vznikají usnesením zastupitelstva a jejich členové o svých doporučeních hlasují. Někde se uplatňuje pojetí, že „pracovní skupiny“ jsou zřizovány pro víceméně jednorázové projekty, zatímco výbory jsou pověřovány relativně stálou agendou. Lze se domnívat, že název „pracovní skupiny“ se používá především proto, že se lidem poprávu zdá civilnější a sympatičtější než „výbory“.
My, Sousedé z Třebaně, jsme se nakonec přiklonili k tomu, aby zastupitelstvo zřídilo několik výborů – bereme v zákoně zmíněnou možnost jakožto doporučenou věc. Navrhli jsme toto řešení s tím, že řada otázek spojených s fungováním výborů se bude řešit teprve za pochodu, podle situace. Pro začátek jsme přichystali výbor stavební (jehož potřebu pociťujeme už teď velmi naléhavě) a výbor pro životní prostředí. Formulovali jsme pro oba jednoduché zadání a Blanka Hovorková shromáždila vhodné kandidáty pro členství. Valná většina z nich se přihlásila na výzvu obce, někdo byl po dohodě v zastupitelstvu jmenovitě dotázán a vyzván. Protože oba navrhované výbory mají mít poradní funkcí, u všech zájemců o spolupráci jsme vyžadovali příslušnou odbornou zkušenost či vzdělání.
Potud vše na první pohled dobré. Proti výborům se od počátku stavěl pouze zastupitel Petříš, který argumentoval, že obec našeho rozměru žádné výbory nepotřebuje a vše by se mělo odehrávat iniciativami zezdola. K jeho odporu se v poslední době přiklonili i další zastupitelé kolem starostky. A přispěla k tomu asi tato věta z našeho návrhu:
„Stanoviska a návrhy [poradních] výborů nejsou pro zastupitelstvo závazná, nicméně pokud se od nich zastupitelé ve svém rozhodování a konání odchýlí, měli by to zdůvodnit.“
V reakci na tuto větu padly námitky, že zastupitelům nemá nikdo co diktovat a že bychom se neměli svazovat podobnými závazky a povinnostmi. Nejlepší podoba takových skupin by prý byla taková, která nemá nic co dělat se zákony a pravidly. Jakoukoli formalizací si totiž prý jako zastupitelé říkáme o to, abychom byli všelijak popotahováni a tlačeni. Takže, shrnuto: „výbory“ ne. A pokud „pracovní skupiny“, tak nejlépe úplně bez pravidel, dokonce i bez pevného členství. Proč se občas s někým neporadit, ale to lze nejlépe mimo jakékoli „orgány“…
K tomu chceme říct několik věcí:
Zaprvé, chce to dobře číst. O žádné závaznosti či zavázanosti není v citované větě řeč. Naopak se tam jasně říká, že stanoviska a návrhy výborů závazná nejsou. Nemohou být. Za příslušná rozhodnutí jsou vždycky zodpovědní pouze zastupitelé, přičemž vedle odborných souvislostí musejí přihlížet i k dalším věcem, v prvé řadě k rozpočtu. Odborné stanovisko zkrátka nikdy nemůže rozhodnutí zastupitelů nahradit. Jeho přijetí nelze jakkoli vynucovat. Také se nikde v té formulaci nepíše, že zastupitelstvo něco „musí“. Stojí tam, že pokud se zastupitelé od odborných doporučení odchýlí, měli by to zdůvodnit. Nejde tedy o žádné pravidlo, o nějakou povinnost, ale spíš o výraz odhodlání, že doporučení a stanoviska výborů nebudeme zamítat lehkonoze a bez argumentů. Výborům taková deklarace dodává na závažnosti, nikoli závaznosti. Pokud někoho prosíme, zda by byl ochoten dobrovolnicky pracovat ve prospěch obce, měli bychom mu dát najevo, že se výsledky jeho práce budeme zabývat se vší vážností. Tím spíš, když se mu jinak vlastně nemůžeme pořádně revanšovat.
Zadruhé, zřízení výborů by chránilo i nás, zastupitele (kromě toho, že by nám to výrazně prakticky pomohlo a šetřilo čas). Popravdě, popotahovat nás za různá rozhodnutí může kdykoli kdokoli. Tak to v demokracii chodí. Musíme se proto snažit, aby to nebylo oprávněně. Právě v tom mohou poradní výbory pomoci. Pokud budeme moci předvést, že se v technicky složitých otázkách rozhodujeme na základě kvalitních odborných podkladů, zpracovaných dle předem daných pravidel, budeme v kritických případech lépe kryti.
Zatřetí: pravidla, která určují způsob práce kolektivního orgánu, jsou důležitá. Dokonce i všude tam, kde nemají „výbory“, ale „pracovní skupiny“, taková pravidla existují. Na jménu orgánu totiž nezáleží. I u pracovních skupin existuje seznam členů, bývají stanoveny jednoduché jednací řády, je nějak standardizován styk mezi těmito skupinami a zastupitelstvem. Má to své dobré důvody. Nejde totiž jen o možnost nezávazné porady s někým, kdo věci rozumí a kdo je zrovna po ruce. Existence kolektivních poradních orgánů, které postupují určitým (stanoveným) způsobem, je zásadní mj. proto, aby se omezil vliv jednotlivců a aby se potlačila náhodnost a subjektivnost individuálních mínění. Kolektivnost a organizovanost je zkrátka cestou k tomu, aby výsledná doporučení byla dobře vyvážená a rozmyšlená, a nikoli extrémní či plodem okamžiku. Ještě jinak řečeno: práce ve skupině a podle pravidel tvoří síto, které propustí dál jen taková stanoviska, která se ve skupině odborníků osvědčí a prosadí.
Čtvrtý argument je nejzásadnější. Čím vlastně citovaný úryvek z našeho návrhu ostatní kolegy tak vyděsil? Tím, že z něho cosi nezávazného pro zastupitele přece jen plyne. Zopakujme: pokud odborníky nevyslyší, měli by to vysvětlit. A do toho se našim kolegům moc nechce. Vysvětlovat a obhajovat stanoviska k veřejným otázkám berou asi jako ohrožení. Nebo jako něco, co dělají, jen když se jim náhodou chce. Viz následující moment z nedávné porady zastupitelů:
- Já: A mohl byste vysvětlit, proč s tím nesouhlasíte?
- Kolega zastupitel: Ne.
- Já: Proč ne?
- Kolega zastupitel: Protože se mi nechce.
Něco takového považuji za záměrnou sabotáž práce zastupitelstva. Z principu totiž platí, že vysvětlovat a odůvodňovat by zastupitelé měli veškerá svoje nebanální rozhodnutí. Mezi sebou i směrem k veřejnosti, kterou zastupují a které by měli průběžně skládat účty. I proto nám tolik vadilo, když návrhy usnesení zastupitelstva dosud typicky nebyly doprovázeny alespoň stručnými „důvodovými zprávami“ (jak doporučují metodiky). Zastupitelstvo, které svoje rozhodnutí není ochotno vysvětlovat a obhajovat před svými voliči, je svým uvažováním o věcech veřejných zastydlé hluboko v minulosti… Jinak řečeno, že by zastupitelé měli svá rozhodnutí vysvětlovat, je úplná samozřejmost; a pokud se rozhodnou jinak, než jim doporučují odborníci, platí to dvojnásob.
