Důvodů je, jak to bývá, hned několik. Narůstají například moje pracovní závazky, a mám tudíž na zastupitelskou práci méně času než dřív. Zásadní důvody jsou ale jiné. Jsou dva a navazují na sebe.
Za prvé, jsem znechucený ze stylu práce zastupitelstva a z atmosféry, ve které se snažíme pracovat. O ochotě některých kolegů zastupitelů ke spolupráci jsem si nedělal iluze. Ale míra nevstřícnosti a neschopnosti předčila moje obavy. Spolupráce uvnitř zastupitelstva, navzdory opakovaným upozorněním a prosbám, není náležitě koordinovaná. Šíleným způsobem marníme svůj čas. Často přitom pohrdáme odborností. Zastupitelé nebo členové výborů jsou namnoze vnímáni jako někdo, kdo má být prostě k ruce paní starostce. Motáme se neúčelně na místě. Nejsme vespolek schopni střízlivé, argumentované debaty… Já se na tomhle dál podílet nechci. Mít alespoň minimální důvěru ve spolupracovníky beru jako zásadní předpoklad jakékoli smysluplné práce. A já tuhle důvěru ve vztahu k zastupitelstvu definitivně ztratil. Paní Simanovou, paní Frýdlovou, pana Jaroše či Petříše nebo Jitku Novákovou už jako kolegy nadále vídat prostě nechci. Způsoby, kterými ovládají dění v zastupitelstvu, pohrdám. Protože je jasné, že averze je vzájemná a bohužel nenapravitelně posunutá i do osobní roviny, věřím, že moje rezignace zprostředkovaně uleví všem.
Za druhé, mám dlouhodobě pocit, že není dostatečně naléhavě vidět, za koho jako zastupitel mluvím, koho zastupuji. Zmiňoval jsem to opakovaně, zde na webu i v soukromých rozhovorech: bez aktivně a veřejně vyjadřované podpory ze strany těch, co nás volili, je naše práce mnohem marnější, než by bývala mohla být. Chápu, že všichni mají plno práce a dalších starostí. Chápu, že účastnit se veřejných zasedání či jiných diskusí je náročné. Jsem si vědom, že mnozí jsou tak nějak obecně rádi, že v zastupitelstvu zasedáme. Jenže to nestačí. Mně ne. Tím spíš, když jsem svoje zastupitelské působení zasvětil především tomu, abych pro aktivní účast obyvatel na řízení a správě obce vybojoval co nejvíc prostoru (byl to ostatně první a nejrozpracovanější bod našeho programu). Ovšemže mi bylo jasné, že zmobilizovat k účasti na obecní politice alespoň malý zlomek veřejnosti je běh na dlouhou trať. Ale že to bude takhle beznadějné, mne zaskočilo. Situace je nyní ještě horší než na začátku, hned po volbách.
Dobře si uvědomuji, že úřední a politická práce pro obec není všechno. Moje rezignace na funkci zastupitele neznamená, že jsem nějak celkově zhrzený a společensky zklamaný. Pouze vidím, že program pro angažovanou a občansky férovou obec není (a z různých důvodů možná ani nemůže být) programem pro dnešní Zadní Třebaň. To nic nemění na tom, že s některými z vás budu i v budoucnu rád trávit čas, že jste mi blízcí jako sousedé a kamarádi. Bude mi potěšením účastnit se místního společenského života a podílet se na jeho organizování. Jako ne-zastupitel si to, myslím, o to víc užiju.
Oba dva uvedené hlavní důvody pro mou rezignaci jsou do sebe zaklesnuté. Jeden bez druhého by měly sotva zlomek svojí síly a jednoduše by nestačily. Když se sečtou, jsou strašlivé. Svou rezignaci jsem dlouho a pečlivě zvažoval a za tímto rozhodnutí si stojím.
Sousedům z Třebaně zůstávám k dispozici, budou-li chtít mých služeb využít. Rád se například budu i nadále starat o tento web nebo se účastnit interních diskusí. Příležitostně se jistě budu objevovat i na důležitých veřejných zasedáních a budu mít radost, pokud se tam čas od času uvidíme. Bylo by fajn, kdyby se našel někdo, kdo vypomohl s nahráváním jednotlivých veřejných zasedání zastupitelstva, abychom mohli pokračovat v uveřejňování záznamů z těchto jednání na zdejším webu – ozvěte se mi, kdyžtak, byl bych moc rád.
Děkuji za pochopení a svému nástupci přeju hodně zdaru.
