Měl jsem na tomto zasedání jako zastupitel dvě připomínky. Obě byly spíš okrajové, bez zamýšleného přímého dopadu na průběh zasedání. To ale neznamená, že šlo o poznámky nedůležité. V zápisu jsou moje vstupy podány poněkud zkomoleně a bez náležitého vysvětlení. Zápisy jsou holt u nás takové. Ale nestěžuji si. Vím, že mohu zápis připomínkovat. Moje blbost, že mi tohle uteklo. Vsadím nicméně na to, že tenhle text, navzdory jeho délce, si nakonec přečte víc lidí než onen zápis. (Mimochodem, zkuste někdy mrknout na zápisy z některých jiných obcí, jak také mohou vypadat – rozdíly co do přehlednosti, způsobu odůvodňování nebo podrobnosti a věrnosti zachycení diskusí jsou zajímavé. Jsou samozřejmě i horší zápisy než u nás. Mnohde jsou ale výrazně lepší.)
Že se zasedání konalo takhle těsně před koncem roku, během doby, kdy je řada lidí pryč, v čase všelijakých návštěv a akcí, anebo naopak rodinného poklidu, mělo jakýsi svůj důvod. Pokud by rozpočet nebyl schválen do konce roku, bylo by z toho úřední popotahování. Jednalo by se o narušení rozpočtové disciplíny. Otázka ovšem je, proč nešlo celou věc projednat dřív, ještě před vánočními svátky. Třeba v polovině prosince. Nejenže by se rozpočet projednával pod menším časovým tlakem, ale především by se vytvořily podmínky pro to, aby se příslušného jednání mohlo účastnit větší množství lidí. Což by bylo žádoucí, neboť schvalování rozpočtu se obecně považuje za klíčové hlasování, jedno z nejdůležitějších během celého roku.
Proti termínu na poslední chvíli jsme – Sousedé z Třebaně – namítali už nějakou dobu před zasedáním. Ostatní zastupitelé k tomu měli řadu vysvětlení a námitek. Starostka poukazovala na to, že šlo o volební rok a s ustavováním nového zastupitelstva bylo plno práce. Nešlo to tedy stihnout dřív. Mezi svátky je prý ostatně osvědčený, běžný termín. Další kolegové také namítali, že schvalování rozpočtu žádná zvláštní událost není. Je to technická a vlastně odborná věc. Navíc drtivá většina položek rozpočtu jsou povinné (tzv. mandatorní) výdaje. Tam není o čem jednat. V neposlední řadě jsme byli upozorňováni na to, že rozpočet se vlastně musí dělat takhle pozdě z povahy věci. Nelze totiž vyloučit nejrůznější nutné změny na poslední chvíli.
K většině těchto argumentů jsme nějaké proti-námitky uplatnili obratem.
- Předně, vždycky je plno práce. Mnohá zastupitelstva byla oproti nám s přípravou rozpočtu v daleko složitější situaci. Třeba tam, kde měnili i starostu a rozpočet musel připravit někdo, kdo s takovou prací vůbec neměl zkušenost. My jsme oproti takovým obcím byli v dost luxusní situaci. Rozpočet nám připravoval tentýž zkušený tým jako už mnohokrát.
- Dále, schůze mezi svátky možná v posledních letech nebyla ojedinělá, avšak zároveň nebyla jasným pravidlem. Není navíc důvodu proč pokračovat v nešťastné, byť zavedené praxi.
- A nakonec: že při projednávání rozpočtu s veřejností typicky nedochází k velkým změnám, je jasné. To ale neznamená, že je účast občanů obce zbytečná. Dává přece smysl chtít, aby lidé rozpočtu rozuměli. Aby do něj viděli. A aby si například uvědomili, za co všechno se (většinou celkem nevyhnutelně) utrácejí obecní peníze. Ostatně právě proto se na účast veřejnosti při projednávání rozpočtu klade takový důraz v nejrůznějších metodikách a doporučeních. A nejspíš také právě proto má projednávání rozpočtu zvláštní postavení mezi ostatními agendami také v našem vlastním jednacím řádu (bude o tom řeč ještě později)…
Buď jak buď, v zastupitelstvu jsme rozpočet (excelovou tabulku s paragrafovanými příjmy a výdaji) krátce probrali na interní poradě, pár dnů před zasedáním. A vskutku, žádné přesuny peněz jsme nenavrhli. Jen jsme si typicky vyjasňovali, co je co. Dokument je to totiž poměrně kryptický a nepřehledný, jeho uspořádání a formu určuje ryze úřední logika. Navrhovali jsme, aby příště byl návrh rozpočtu pro veřejnost připravený v nějaké vstřícnější podobě – tedy například s vysvětlivkami či komentáři, alespoň na těch nejdůležitějších či nejasných místech.
Času na debatu během této zastupitelské porady moc nebylo. Chtěli jsme totiž předjednat i celou řadu dalších bodů z programu nadcházejícího zasedání, abychom se v jeho samotném průběhu už zbytečně nezasekávali. Popravdě, pokud bychom se jakkoli zasekli třeba už na té přípravné poradě, vlastně by za daných okolností nebyl takřka žádný časový prostor pro nápravu. Tak to bývá, když se věci dělají na poslední chvíli. Proto se ostatně také věci na poslední chvíli leckdy dělají. Aby už s nimi nic moc nešlo dělat.
Pozvánka na veřejné zasedání byla taková, jaká je v naší obci zvykem. Nic navíc. Jestli se nepletu, ani v obecním rozhlase, ani na webu obce nebylo hned zkraje zmíněno, že tentokrát jde o zasedání, které je kvůli rozpočtu mimořádně důležité, a že je tedy účast občanů zvlášť žádoucí. Aby se člověk o schvalování rozpočtu dozvěděl, musel by se podívat do programu schůze. V něm na x-tém pořadovém místě figurovalo schvalování rozpočtu. Jistě, ti, kdo obden pozorně procházejí obecní web nebo sledují zprávy z aplikace V obraze (jejíž uživatelská nevstřícnost je kapitola sama pro sebe), by si nadcházející události všimnout mohli. Zákonným požadavkům ohledně informování bylo nejspíš učiněno zadost. Jenže zákonné požadavky stanovují minimum. Já mluvím o optimu. Anebo ještě lépe, o tom, že bychom v téhle věci měli dělat maximum. Tedy že by obecní úřad měl všemožně usilovat o to, aby na takové zasedání přišlo co nejvíce dobře připravených lidí… Nakonec přišli čtyři, v jednu chvíli pět. Jedna z účastnic měla nakonec k rozpočtu připomínku. V obecné rozpravě, ke konci zasedání, si stěžovala na malou srozumitelnost vyvěšených podkladů…
Moje poznámka v krátké diskusi o rozpočtu nezněla, jak tvrdí zápis, že by se „pro příště [mělo začít] s přípravou návrhu rozpočtu daleko dříve“. Říkal jsem, že by se rozpočet měl dříve (než na poslední chvíli) projednávat a schvalovat. Argumentoval jsem mimo jiné bodem, o kterém zápis ze zasedání mluví pod pořadovým číslem 15. Ten totiž zpochybňuje onen na první pohled neprůstřelný argument, že rozpočet se na poslední chvíli dělat prostě musí – s ohledem na to, že do poslední chvíle se utrácí, do poslední chvíle mohou přijít nějaké změny, do poslední chvíle se může přijít na nějaké chyby, které je třeba opravit. Jenže, jak ukazuje bod 15, běžně se na poslední schůzi roku starostka pověřuje „k provedení případného posledního rozpočtového opatření [v daném] roce v případě, že dojde k nutným neplánovaným výdajům a příjmům, zejména daňovým“. Má-li takové pověření, závěrečné úpravy pak může v odůvodněných případech provést sama, i poté, co rozpočet projedná a schválí zastupitelstvo. Právě na tohle jsem upozorňoval. Takže nic, prostě nic nebrání tomu, aby se příště rozpočet projednával třeba v první polovině prosince. Tak, aby zájemci měli možnost se dobře seznámit se všemi podklady a aby se k němu mohli jakkoli vyjádřit. A také třeba, aby nám, některým zastupitelům, starostka pět minut před začátkem zasedání nemusela dávat do ruky vytištěné ještě další přehledy a tabulky, které ovšem v téhle podobě a v tomhle čase byly jako podklad k jednání už naprosto k ničemu.
„Přece si nemyslíte, že chci obec podvést a okrást,“ říkala mi paní starostka, když jsem se nad řešením rozpočtu pod časovým tlakem pozastavoval. „To si nemyslím,“ ujišťoval jsem jí. A myslel jsem to doopravdy. Jenže představa, že neuchvátané veřejné projednávání obecního rozpočtu je zde pro ty, kdo svého starostu z něčeho takového podezírají, je zásadním nepochopením celé věci. Plánované podvody a krádeže totiž není to jediné, co by na zacházení s obecními penězi mohlo být sporné.
Vezmu příklad z minulého roku. Postavení a vybavení dětského hřiště u kulturáku za necelých půl milionu korun. To není malá částka. V rozpisu detailních položek rozpočtu by už patřila k těm větším. Toto hřiště a tento výdaj, pokud se nepletu, v žádných plánech ani v rozpočtu na rok 2022 nefigurovaly. Když se příslušný nápad měl projednávat (a když se chystalo příslušné rozpočtové opatření), nijak zvlášť se o tom na veřejnosti nemluvilo. Pamatuji si tu pozvánku v obecním rozhlase doteď: tehdy a tehdy bude schůze. Jedna věta. Ani slovo o tom, že na pořadu jednání bude velká neplánovaná útrata za neplánovaný projekt. Ani slovo o tom, že by bylo dobré se v co největším počtu sejít a pobavit se o tom, zda takové peníze chceme utratit zrovna teď a zrovna za tohle, ne za něco jiného. Pozoruhodná věc: hned poté, v tom samém hlásání, byli občané zváni na jakousi sportovní událost. To trvalo možná půl minuty. Řeč šla tuším o tom, jaké všechny soutěže tam budou nebo že na místě bude k dostání občerstvení. Ten kontrast (mezi strohým oznámením a podrobnou pozvánkou) je vlastně neuvěřitelný. Ukazuje, že ve jménu jakéhosi „obecního dobra“ se podstatné změny obecního rozpočtu v naší obci považují za něco, co snad před lidmi ani nestojí za zmínku…
Pokud se návrh ročního obecního rozpočtu projednává a schvaluje tím způsobem, jaký jsem právě popsal, beru to jako výraz úplně stejného přístupu jako v případě onoho dětského hřiště. A nelíbí se mi to tak.
Teď ke druhé věci. Ta je do značné míry o tomtéž. Zápis ze zasedání říká, že jsem v závěrečné diskusi („Různé“) poznamenal, „že by veřejnost měla být informována o tom, že se může vyjádřit ke každému bodu před hlasováním a že starostka by měla s veřejností pracovat s výrazným očním kontaktem tak, aby si občané byli jisti, že jejich podněty jsou vítány.“ No, ano. Tak nějak. Přesněji, přimlouval jsem se za to, aby schůze byla vedená paní starostkou tak, že před každým hlasováním dá zřetelně prostor pro diskusi, a to nejenom mezi zastupiteli, ale také směrem k přítomným občanům. Je mi celkem jedno, jak se to konkrétně udělá, ale nějak by se to dělat mělo. Nešlo to totiž přehlédnout: schůze frčela bod za bodem a kdyby se někdo z přítomných chtěl k něčemu vyjádřit, musel by starostce prostě nepěkně skočit do řeči. (Nežádal jsem tedy starostku, aby pracovala s výrazným očním kontaktem. Jen jsem v následném vysvětlování poukázal na to, že jako řídící schůze před naprostou většinou hlasování od svých papírů ani nezvedla oči. Nešlo mi o to, aby v danou chvíli pronesla nějakou předepsanou formulku. Stačilo by zvednout hlavu příslušným směrem a k případné diskusi vyzvat pohledem; anebo, jak později podotkla Blanka Hovorková, povzbudit všechny přítomné k průběžným dotazům a připomínkám aspoň na začátku celého zasedání, spolu s přivítáním na schůzi. Prostě vysvětlit pravidla.)
Že zasedání takhle „jelo“, jak po másle, bylo na jednu stranu dobře. Už několikrát jsme se na poradách zastupitelstva bavili o tom, že není vhodné, aby porady a veřejná zasedání trvaly příliš dlouho. Paní starostka si to tentokrát vzala k srdci. Většinu bodů s námi zastupiteli probrala předem, takže jsme se pak nemuseli zdržovat vyjasňováním či vzájemnými spory. Za nějakou hodinu a půl bylo hotovo. Jenže o to víc vyniklo, co je pro veřejná zasedání v Zadní Třebani příznačné – totiž že přítomní občané jsou braní jako tiší přísedící, kteří se přišli podívat, „jak pracujeme“.
Jak jsem už zmínil, v sále sedělo během tohoto důležitého jednání jen několik málo místních. Šlo je spočítat na prstech jedné ruky. Nikdo z nich se přímo k projednávaným bodům nějak okatě (případně neúspěšně) nesnažil vyjádřit. Jakási diskuse byla vlastně právě až v sekci „Různé“. I proto jsem tuhle svou poznámku formuloval spíš na okraj. Když už bylo po všem. Nebyla to žádná stížnost nebo protest, ale vybídnutí k tomu, abychom propříště na přítomné více mysleli. Jinak si totiž koledujeme o to, že občané obce i nadále o účast na veřejných zasedáních nebudou projevovat moc zájmu. Čas, který uspoříme dobrou přípravou a disciplínou, bychom měli zkrátka využít na to, aby naše zasedání byla skutečně veřejná. Veřejnosti otevřená.
Téměř u všech našich kolegů („Volte 2-3-4“ – viz Co dělat, příspěvek z 25. 10. 2022) vzbudila tato jemná výzva odpor. Hromadily se námitky, v zápisu celkem věrně popsané:
- Za prvé, jestli se někdo hlásí o slovo, pozorují i další páry očí. To nemusím dělat já, říkala starostka.
- Zasedání zastupitelstva u nás dlouhodobě fungují tak, že když chce někdo něco říct, tak prostě může. Kdo se těchto schůzí účastní, dobře to ví. (Tento argument kolegů Petříše a Malého se snažila potvrdit i jedna z přítomných spoluobčanek.)
- Avšak dle našeho jednacího řádu, který je třeba dodržovat, vysvětloval kolega Jaroš, „je toto možné jen na základě souhlasu zastupitelstva“, resp. pokud diskusi ostatních přítomných k danému bodu někdo ze zastupitelů navrhne a ostatní schválí. Tím argument pana Petříše a Malého vlastně popřel. Jedinou výslovně uvedenou výjimkou je dle jednacího řádu právě pouze projednávání a schvalování rozpočtu – tehdy smí veřejnost promluvit vždy. (Tato výjimka je docela překvapivá s ohledem na to, jak byla přítomnost veřejnosti při zasedání o rozpočtu bagatelizována.)
Vezmu ty námitky popořadě. Jistě, starostka za stolem nesedí sama. Jestli se někdo hlásí do diskuse, si mohou všimnout a upozornit na to i ostatní zastupitelé. Pokud však schůzi řídí starostka, jako tomu bylo v tomto případě, je především na ní, aby prostor k diskusi zřetelně a jasně dávala. Je trochu jedno jak, ale dělat by to měla. Patří to k roli. Považuji dokonce za vhodné a žádoucí, aby člověk, který zasedání řídí, k připomínkám a dotazům přítomné vyloženě vyzýval.
Pánové Petříš a Malý mají jistě s dlouhodobým fungováním veřejných zasedání své zkušenosti. Já nějaké taky mám. V jiném zdejším příspěvku (z 11. 9. 2022) jsem líčil vlastní zkušenost z projednávání Strategického rozvojového plánu obce. Tehdy nám, přítomným občanům, zastupitelé v diskusi vyloženě bránili. Marně jsme se hlásili a dožadovali se hlasu. „Komunikace už proběhla,“ volali na nás naši tehdejší zástupci, „teď už nemáte co mluvit!“ Nakonec v téhle dost nepříjemné konfrontaci zasáhla starostka a ohlasy z publika povolila. Jenže ne každému je příjemné si prostor pro vyjádření podobným způsobem vydupat a vykřičet – tak, jak jsme to nakonec zvládli my a jak to umí třeba i zmíněná paní z publika (mimochodem: pokud se nepletu, ta samá, která na zahajovacím zasedání nového zastupitelstva hlasitým voláním protestovala proti tomu, aby se ke spornému bodu obsazení pozice místostarostky vůbec vedla nějaká diskuse)… Takže ano, kdo na schůze chodí, asi časem vypozoruje, že prostor pro vyjádření si nakonec většinou vymámit lze. Avšak o kom je vlastně řeč? Kolika lidí se tahle zkušenost a znalost týká? V případě tohoto důležitého (rozpočtového) zasedání, šlo – jak už jsem zmínil – o čtyři-pět lidí. Já jsem ale výslovně upozornil na to, že větší vstřícnost doporučuji kvůli tomu, aby se veřejných jednání postupně účastnilo víc a víc lidí. Třeba díky tomu, že se jednou od sousedů či kamarádů doslechnou, že minule byla docela zajímavá a výživná diskuse…
Nechci přeceňovat jednací řád. Avšak i ten se na nepříliš kladném postoji vedení obce vůči veřejným debatám s občany může podílet. Kolega Jaroš odmítavé stanovisko svých spojenců v zastupitelstvu „podpořil“ poukazem právě k tomuto dokumentu. Upozornil, že dle platného jednacího řádu jen tak, bez předchozího zastupitelského návrhu a následného dovolení, k jednotlivým bodům přítomná veřejnost vystoupit prostě nemůže. Jde o článek V, písmeno g našeho jednacího řádu z r. 2013, cituji:
„Řídící jednání nechá hlasovat, zda při projednávání jednotlivých bodů udělí slovo veřejnosti. Připomínky občanů k návrhu rozpočtu a k vyúčtování hospodaření obce za uplynulý rok však musí být připuštěny, a to až do okamžiku ukončení jejich projednávání v zastupitelstvu obce.“
Jedna věc je, že takové opatření nedává dobrý smysl. Zastupitelé přece přítomným nevidí do hlav. Dokud se někdo neozve, nepřihlásí, nemohou vůbec tušit, jestli o nějakou diskusi je zájem. Zato pokud se někdo z občanů bude chtít k něčemu ještě před hlasováním vyslovit (třebas v reakci na průběh předcházející debaty mezi zastupiteli), bude mít z hlediska jednacího řádu smůlu, protože o to nikdo ze zastupitelů předem – jak kolega Jaroš zdůrazňoval – nepožádal. Prostě blbost a zahuštěná nevstřícnost.
Jenže jde o víc. V téhle obci je totiž tak „běžné“, že občané se mohou k projednávaným bodům vyjadřovat (jak tvrdí Petříš, Malý, ale vlastně i starostka), že u nás už skoro deset let platí jednací řád, který je právě v článku V, bodu g evidentně protizákonný, a nikomu to nevadí. Budu citovat:
„Zákon občanovi obce staršímu 18 let (a dalším oprávněným osobám) zaručuje v § 16 odst. 2 písm. c) právo vyjádřit v souladu s jednacím řádem své stanovisko k projednávaným věcem. […] Jednací řád může toto právo usměrnit (a to i vůči zastupitelům) např. stanovením počtu nebo přiměřené délky vystoupení k jednomu bodu (na spodní hranici jsou 2 až 3 minuty). Jednací řád ovšem nemůže toto »právo na diskusi« vyloučit ani je podmínit souhlasem zastupitelstva s vystoupením. Z formulace zákona zakládající právo vyjádřit stanovisko k projednávaným věcem také vyplývá, že občanovi musí být umožněno vyjádřit stanovisko dříve, než zastupitelstvo o daném bodu rozhoduje (hlasuje).“ (https://moderniobec.cz/jednani-zastupitelstva-obce-vybrane-prakticke-problemy/; kurzíva ZK)
Nebo: „práva občana obce podle § 16 odst. 2 musí být principiálně interpretována způsobem maximálně šetřícím jejich smysl, tedy zásadně »ve prospěch« občana obce […] právo vyjádřit stanovisko k projednávané věci na zasedání zastupitelstva obce je dáno zákonem, zákon toto právo přímo zakládá. Jednací řád sice může stanovit bližší podrobnosti pro jeho uplatňování, samotná existence a možnost realizace tohoto práva však není podmíněna »provedením« v jednacím řádu zastupitelstva obce. Opačný výklad, který by možnost výkonu práva vyjádřit se k projednávané věci podmínil výslovným ustanovením jednacího řádu, by byl zcela zjevně v rozporu s účelem tohoto práva […] Z dikce ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) předně vyplývá, že občanovi obce musí být dána možnost vyjádřit se k věci aktuálně projednávané, tzn. musí ji mít dříve, než je přijato příslušné usnesení, respektive dříve, než je věc definitivně vyřízena […]. Požadavkem zákona přitom je, aby občan mohl vyjádřit své stanovisko při projednávání každého bodu (v rámci diskuse k projednávanému bodu, například po rozpravě zastupitelů před schvalováním usnesení). … Porušení práva občana obce vyjádřit se k projednávaným bodům ze strany zastupitelstva obce je porušením zákonem stanovené povinnosti a může být předmětem kontroly výkonu samostatné působnosti podle § 129a zákona o obcích. Takové jednání zastupitelstva obce přitom je i zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., proti kterému se může občan obce bránit žalobou ve správním soudnictví “ (https://www.mvcr.cz/clanek/aktualni-problemy-pri-aplikaci-16-zakona-o-obcich-prava-obcana-obce.aspx; kurzíva ZK)
Tak. Nemusím snad podotýkat, že jednací řády zastupitelstev jsou předpisy té nejnižší úrovně (samotná jejich závaznost je dle některých právních výkladů sporná). Jako takové nesmí odporovat předpisům úrovně vyšší, tedy zákonům. Když se kolega Jaroš s odkazem na náš jednací řád přidal k těm, kteří se vzpouzeli mé přímluvě, nikdo z nich se od jeho argumentu nedistancoval. Nikdo toto ustanovení nezpochybnil. Jen vesměs připouštěli, že navzdory tomu se nakonec přece „vždycky nějak domluvíme“.
Když říkáme, my, zastupitelé sdružení pod hlavičkou Sousedů z Třebaně, že by obec měla být vstřícnější vůči aktivním občanům (a že by měla občanskou aktivitu povzbuzovat, nikoli tlumit), oblíbená mantra v odpověď je: všechny zákony dodržujeme. Přinejmenším v tomto případě to není pravda. Obec celou řadu let funguje podle jednacího řádu, který je protiprávní. A pobídku ke změně v přístupu bagatelizuje vedení obce v zápisu ze zasedání výkladem, dle kterého jsem po starostce z jakéhosi záhadného důvodu chtěl oční kontakt.
Pokud vy, kdo jste se pročetli až sem (díky za to), se mnou v těchto věcech souhlasíte, vyjádřete se, prosím. Zareagujte. Podpořte nás v tomto pohledu na věc. Nejlépe ovšem tak, že aspoň občas přemůžete pochopitelnou únavu a jiné okolnosti a na veřejné zasedání se dostavíte. Podpoříte nás, jinými slovy, že budete v nejrůznějších obecních záležitostech aktivně vystupovat. Pokud totiž ne, jenom to bude nahrávat všem těm, pro které je občanský zájem o správu obce jenom pískem v soukolí.
