... Celkově jejich kandidáti dohromady získali 1101 hlasů. Kandidáti vítězného sdružení pod názvem SNK Třebaně získali 1247 hlasů, třetí skončili „hasiči“ s 726 hlasy a poslední pak kandidátka Společně pro Třebaň, jejichž kandidáti posbírali 651 hlasů. Z těchto výsledků jsme měli radost, protože se tak projevilo, že o změnu ve fungování zastupitelstva má zájem nemálo občanů. Věřili jsme, že s touhle silou za zády půjde na rozumném základě spolupracovat s ostatními zastupiteli a že bude možné se na mnoha věcech dohodnout.
Na přípravném zasedání dne 18. října 2022 jsme proto navrhli, aby místostarostkou obce byla zvolena Blanka Hovorková, z prvního místa naší kandidátky. Měli jsme pro to následující důvody:
- Starostkou bude zástupce vítězného sdružení, nejspíš paní Simanová. To je jasné. Bývá zvykem, byť ne formálním pravidlem, že vítěz voleb přiznává nejsilnější opozici důstojné místo ve vedení příslušného orgánu, a to jako výraz respektu vůči všem těm, kdo opoziční kandidátku volili. Něco jako: „Nevyhráli jste, ale to neznamená, že s vámi vůbec nepočítáme. Uznáváme, že vás volilo hodně lidí, a nabízíme vám významný podíl na formální representaci obce…“
- Pokud by vítězná kandidátka a její spojenci takto reagovali, byl by to signál vstřícnosti. Důležitý signál by to byl nejen pro nás, zvolené zastupitele, ale také pro ty, kteří nás volili. A byla by to podstatná zpráva i pro všechny ty, kteří pomohli zvolit vítězné uskupení: „Povedeme tuto obec, ale ne úplně sami. Bude to tak lepší. Máme zájem o dohody. Jistě v řadě ohledů půjde s našimi oponenty spolupracovat.“
- Máme v programu, že bychom rádi mobilizovali občany pro nějakou formu spolupráce s obecním úřadem, například v podobě členství ve speciálních komisích. Na vzniku takových pracovních orgánů jsme se dokonce s vítězi voleb rychle shodli. Problém je, že řada našich odborně a jinak zdatných voličů a přátel ve smysluplnou spolupráci s obcí už moc nevěří. Ztratili důvěru na základě dřívějších zkušeností. Kdyby nám nyní vítěz voleb přiznal post místostarostky, byl by to zřetelný náznak toho, že situace se přece jen mění a že staronové vedení obce má o spolupráci se všemi schopnými lidmi zájem.
- Situace v obci je dlouhodobě vyhrocená. Považujeme za důležité, aby tato vyhrocenost polevila. Aby se vzájemné vztahy projasnily. Aby se hluboké příkopy aspoň zčásti zasypaly. Pokud by staronové vedení obce připustilo našeho kandidáta do funkce místostarostky, byl by to významný první krok k nápravě. Nic víc, ale také nic míň.
Reakce na tento náš návrh byla záporná. O funkci místostarostky projevila zájem paní Frýdlová a všech šest ostatních zastupitelů ji podpořilo. Argumenty byly následující:
- Paní Frýdlová má zkušenosti z minulých období, snadno v případě potřeby paní starostku zastoupí.
- Paní Frýdlová už pro obec hodně udělala, zaslouží si to.
- Paní Frýdlová dostala zdaleka nejvíc preferenčních hlasů jako jednotlivec. Je oblíbená a lidé jí věří.
- Obecní volby jsou o jednotlivcích, ne o sdruženích, resp. kandidátkách jako celku. Vaše druhé místo ve volbách tudíž nic neznamená. O nějaké opozici nemluvte, to v tomto kontextu vůbec nemá cenu.
Na tyto námitky jsme namítali zhruba takto:
- První třem z těchto důvodů rozumíme. Jsou podstatné. Nikoli však absolutně. Lze je vážit a poměřovat oproti námitkám jiným, těm našim. Soudíme, že naše důvody pro obsazení pozice místostarostky Blankou Hovorkovou jsou z hlediska dlouhodobého rozvoje obce závažnější a stojí za to, aby jim vítězové voleb něco obětovali a nechtěli prostě úplně všechno – navzdory zásluhám, zkušenostem a oblibě paní Frýdlové.
- Zkušenosti nejsou všechno, je možné je poměrně rychle získat (naši kolegové-zastupitelé ostatně přesně tak argumentovali během debaty kolem obsazení výborů). Pokud by se mělo vycházet vždycky jen z toho, že nový kandidát na nějakou funkci nemá zkušenosti z dřívějška, nebyla by nikdy možná žádná změna.
- Preferenční hlasy jsou hlasy pro členství dané osoby v zastupitelstvu, nikoli hlasy pro přidělení nějaké funkce. Volba funkcionářů je plně věcí zvolených zastupitelů. Nevyplývá automaticky z výsledků voleb. Dokonce i starostou může být ze středu zastupitelů zvolen člověk s nejmenším počtem individuálních preferencí.
- Čtvrtý bod je třeba rozebrat víc. Námitka, že volební výsledky sdružení jako celku nejsou podstatné (oproti výsledkům jednotlivců na základě preferenčních hlasů) a že mluvit o nějaké kolektivní opozici je na obecní úrovni nesmysl, se totiž objevovala opakovaně a možná nejsilněji. Jenže tato námitka neobstojí, je na vodě. Obecní volby jsou totiž o jednotlivcích jen v jistém smyslu a do určité míry. Ano, i jednotlivci mohou do zastupitelstev kandidovat, ale za trochu jiných (a to přísnějších) podmínek. Nejčastější a doporučovaná kandidatura je na stranické kandidátce nebo v rámci sdružení kandidátů. V Zadní Třebani nebyly přihlášeny žádné individuální kandidatury, ani žádné kandidátky stranické. Všichni jsme tedy kandidovali jako členové nějakých sdružení. Pravda: ti, kteří proti nám po volbách (ale vlastně už i před volbami) utvořili jakousi oficiálně nevyhlášenou, avšak o to pevnější koalici, jako skutečná sdružení nevystupovali. Jejich sdružení existovala spíš jen jako seznamy kandidátů-sólistů, kterým má voličská veřejnost vystavit bianco šek. Rozdíly mezi jejich kandidátkami nebyly patrné. Ucelený, propracovaný a odůvodněný volební program za nimi nestál a nestojí. Několik málo heslovitých tezí se objevilo pouze na poslední chvíli, na jejich společném plakátě snad dva dny před volbami. V těchto tezích se například objevilo, že chtějí hájit „reálné zájmy občanů“ (bez dalšího upřesnění) a že slibují „řádnou správu obecního majetku“ či „ekonomický rozvoj bez zbytečného zadlužování“, což jsou ze zákona vyplývající povinnosti. Tato sdružení kandidátů tedy sama sebe jako sdružení nechápala a jako sdružení se prakticky nechovala. A lidé je také tak volili. Nehleděli na program (ani nemohli), ale vyzobávali ze seznamů jednotlivce dle osobních sympatií. Křížkovali je nehledě na kandidátkou doporučované pořadí (viz též analýza volebních výsledků od Evy Kalvodové, jinde na Nástěnce)… My však základy zdravé obecní politiky vidíme jinak. Obecní volby podle nás prostě nemají být volbami jednotlivců bez programu. Nemělo by to být tak, že jednotlivá sdružení kandidátů jsou ryze formálními seznamy jmen – seznamy, o kterých pak, po volbách, není celé čtyři roky prakticky slyšet. Volební programy by neměly vypadat jako pár nicneříkajících výkřiků, které nikdo nemůže brát vážně coby skutečný závazek či promyšlený rozvojový záměr. Přesně proti takovému pojetí, které v naší obci zatím bohužel převládá, se jako Sousedé z Třebaně vymezujeme. Klademe proti tomu ucelený a argumentovaný program pro příští období, za kterým stojí společenství kandidátů, kteří tento program společně připravili a společně ho chtějí prosazovat. A jsme rádi, že nás tak naši voliči chápali a volili (viz opět text Evy Kalvodové). Už jen tento rozdíl oproti přístupu všech ostatních zastupitelů z nás dělá opozici vůči staronovému vedení obce. Že chceme ve správě obce dosáhnout podstatných změn, jsme nikdy neskrývali. A že se skupina kandidátů a zastupitelů okolo paní starostky chovala a chová tak, jak se chová, bereme jako známku toho, že tomu velmi dobře rozumí. Berou nás jako „ty druhé“. Pouze v souvislosti výběrem místostarostky dělají, že nikoli, a trvají na tom, že mluvit na obecní úrovni o nějaké opozici nedává smysl.
Na přípravné schůzce ostatní zastupitelé na tyto argumenty už dále nereagovali, jen trvali na tom, že za místostarostku chtějí paní Frýdlovou. Na konci jednání jsem proto navrhl ještě jedno, kompromisní řešení: místostarostky by mohly být dvě. Zkušená paní Frýdlová, která si pozici zaslouží a má jako jednotlivec mimořádnou podporu místních; a vedle ní naše lídryně, Blanka Hovorková, která má pro obec také leccos odpracováno a je odhodlaná pro obec dále dělat, jako druhá místostarostka. Kompetence by si jistě byly schopné rozdělit, pořadí zastupování starostky by bylo dané (Frýdlová první v řadě, Hovorková druhá). Vícero místostarostů není v obcích naší velikosti nic nevídaného. Toto uspořádání by navíc byla příležitost pro to, aby i další lidé ve vsi získaly ty důležité a nenahraditelné zkušenosti, které má z minula paní Frýdlová. Krátce řečeno, toto řešení by zachovávalo výhody obou původních soupeřících návrhů (viz výše) a navíc by přinášelo výhody další.
Krátce před ukončením schůzky jsme o tomhle návrhu diskutovali a přítomní nedávali najevo, že by proti takovému řešení něco měli. Před rozchodem jsme ostatní požádali, aby si tento návrh v klidu promysleli a dali nám před pátečním veřejným zasedáním vědět. Nikdo se už ale neozval a kolegové mlčeli i těsně před samotnou schůzí. Dalo se tedy tušit, co se chystá.
V připraveném návrhu pro hlasování na veřejném zasedání dne 21. října 2022 zaznělo, že místostarosta by měl být jeden. Podal jsem tedy – tentokrát už formálně – protinávrh, aby byli dva. Tento protinávrh jsem vysvětlil, včetně toho, že jsem zrekapituloval argumenty uvedené výše. Na to reagovali někteří zastupitelé a paní starostka pak dokonce do diskuse připustila přítomné občany.
Věcným a přijatelným argumentem od zastupitelů kolem paní starostky bylo, že Zadní Třebaň je příliš malá obec na dva místostarosty. Nejde samozřejmě jen o velikost agendy, ale také třeba o odměny za tuto funkci. Dvě místostarostky by stály víc než jedna. O téhle stránce věci jako o zásadním problému se však v diskusi nikdo nezmínil. Mluvilo se spíš o kompetencích a hierarchiích. Bylo by to prý složité a nejasné. Jenže nejasné věci se dají vyjasnit. Vyjednat. Domluvit. Zadní Třebaň není sice velká, ale jiné obce téže velikosti mívají docela běžně ne devět, ale patnáct zastupitelů. Paní starostka si opakovaně stěžuje, kolik práce obec vyžaduje a že zejména v minulém období byla na všechno sama. Že je náročná i práce místostarostky, připomínali mnozí. Jenže právě z toho hlediska by dvě místostarostky docela dobře dávaly smysl. Tím spíš, když na naší radnici neexistuje užší operativní vedení v podobě Rady obce.
Další argumenty proti dvěma místostarostkám se vracely k tomu, že si nemáme hrát na nějakou opozici. Není to prý tak, že zastupitelstvo tvoří nějaké soupeřící party (se svými programy), které jsou proti sobě. Zastupitelé jsou jednotlivci, tečka. Zastupitel pan Jaroš se tento argument snažil mimo jiné podpořit tím, že citoval ze zákona, snad ze zákona o krajích, § 33 odst. 4: "Člen zastupitelstva vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy". Použít tento argument v dané souvislosti je ovšem úplně mimo. Příslušný paragraf nijak nemluví o tom, že politická zastupitelská práce se nemá odehrávat v uskupeních, z nichž některá jsou v opozici. Velmi podobně ostatně zní i právní předpis, který upravuje hlasování poslanců, z velké většiny straníků. Stačí se podívat do nejrůznějších výkladů zákona. Uvedený paragraf jen říká, že v posledku je za to, jak kdo hlasuje, odpovědný každý sám za sebe. Nemůže například ex post říkat, že ho k jeho stanovisku někdo donutil nebo že vlastně nehlasoval on osobně, ale strana. Stanoviska strany jsou zkrátka z právního hlediska pouze doporučující.
Jenže proti tomuhle my vůbec nic nemáme, naopak. (A to, jak jsme na onom veřejném zasedání hlasovali, to svým způsobem dosvědčuje: ne vždy jsme – možná na rozdíl od ostatních zastupitelů – hlasovali jednotně pro nebo proti.) Dělat politiku, a to i politiku obecní, nicméně znamená dělat kompromisy, pěstovat spojenectví, být ve vedení nebo v opozici, kolektivně ručit za předvolební sliby. Jak už jsem připomněl dříve, i zákon s tím počítá: kandidátky do obecních voleb jsou nejčastěji buď stranické nebo za sdružení kandidátů; samostatná kandidatura jednotlivce bývá výjimkou, o kterou se ostatně nikdo v Zadní Třebani ani nepokusil. Podmínky pro individuální kandidaturu jsou nastavené přísněji mimo jiné proto, aby se kladl větší důraz na kandidatury kolektivní. Pan Jaroš, náš zastupitel, tedy nejen, že nerozumí zmíněnému právnímu předpisu, ale vůbec asi ani nemá přehled o tom, jak vypadá obecní politický život jinde.
Podobným směrem se ohrazoval pan zastupitel Petříš. Co navrhujeme, je prý politikaření. A politikaření na obecní úroveň nepatří. Nějaké symboly a signály ať si prý necháme od cesty… No. Rád bych pana Petříše upozornil, že signály a symboly stranou prostě nechat nelze. Skupina zastupitelů kolem starostky určité signály vyslala nehledě na to, jestli tak učinit chtěla nebo zamýšlela. Ono totiž stačí, když ten druhý něco jako signál „přečte“, vnímá, a to dokonce tak trochu nezávisle na tom, jak to ten první myslel. To zná snad každý z běžného života. Symbolickou rovinu z obecní politiky každopádně vypustit nelze. Politická síla, vůči které se cítíme být opozicí, to ostatně sama dobře ukazuje – např. ve svém předvolebním plakátu. Jestli v něm pan Petříš nevidí žádnou symboliku, rád mu to někdy vysvětlím.
Zkrátka, obecní politika samozřejmě je v mnohém jiná než politika regionální nebo celostátní. Někdy hodně jiná. Ale pořád je to politika. I proto se na téhle úrovni odehrávají tzv. volby. Zastupitelé jsou, chtě-nechtě, politickými representanty. Zaměňovat politiku za politikaření, jak to udělal pan Petříš, je nešťastné a hloupé. Pro nás, Sousedy z Třebaně, není politika sprosté slovo. Tento princip prostupuje celým naším programem, ve kterém se přimlouváme za větší zapojení obyvatel do řízení a za větší vstřícnost obce při komunikaci s občany. Politika je uměním žít společně. Hledat vzájemně přijatelná řešení a rozumné kompromisy. Společně pěstovat představu o tom, co je důležité a cenné… Jestli tohle pan Petříš a jeho kolegové označují jako „politikaření“, je to smutným dokladem toho, jak život v naší komunitě vypadá.
Vrcholem pak na veřejném zasedání bylo, když paní starostka k tomuto bodu otevřela diskusi i pro přítomné občany. Bát se nemusela, jejích stoupenců přišlo opravdu hodně. Kromě toho, že po vzoru pana Petříše mnozí žádali, abychom na veřejné zasedání zastupitelů „netahali žádnou politiku“, někteří se dokonce vyjadřovali i proti samotné možnosti se vyjádřit. „Na co? Netřeba!“ To už bylo opravdu komické: v politické diskusi se politicky vyjadřovali proti politické diskusi.
Samotný výsledek dohadování o obsazení funkcí ve vedení obce je jedna věc. Mrzí nás samozřejmě, jak to dopadlo. V jednu chvíli jsme věřili, že první kroky společné práce v zastupitelstvu budou přece jen vypadat jinak. Daleko horší pocity ovšem máme z toho, co v zájmu dosažení tohoto výsledku naši oponenti byli ochotni a schopni říct, tedy čím a jak argumentovali. Z toho je zklamání ještě větší.
Na veřejné schůzi se naši kolegové zastupitelé ohrazovali proti politikaření, které po nich nikdo nechtěl. Celou dobu ale sami předváděli, jak nejsou ochotni vést věcnou a rozumnou debatu, a to v zájmu toho, aby ty, kteří s nimi v některých důležitých věcech nesouhlasí, maximálně vyšachovali ze hry. Jestli se něčemu dá říkat politikaření, tak tomuhle.
